Jak drahé jsou peníze?

Stále slýcham o nespokojenosti zaměstnaných lidí. Zaměstnání nemusí být nutně zlo. Forma zaměstnanec a zaměstnavatel je pro společnost přirozená, stojí na ní ekonomika a je způsobem obživy pro majoritní část společnosti.

Stojím si ale za tím, že zaměstnání by mi mělo minimálně dávat víc než jen vyměnit můj čas za peníze. Největším benefitem zaměstnání může být třeba vzdělávání a rozvoj. Pokud mě práce dál něco učí a někam mě posouvá (směrem který mě zajímá a baví), je to v pořádku. Ale opustit / vyměnit pracovní pozici bych měl ve chvíli, kdy začne jen stereotypně brát čas a dávat peníze.

Představte si dívku 25 let, žije v Praze kam se přestěhovala kvůli práci z malé vesnice kdesi na Moravě. Říkejme jí třeba Andrea. Andy má ráda zvířata, životní prostředí a je veganka. A Andy pracuje jako asistentka. Asistentka v jakési velké firmě o 200 zaměstnancích.

Její práce jí nedává žádný stimul v podobě věcí které má ráda. Zůstává tam protože potřebuje zaplatit nájem. Nájem ve městě kam se přestěhovala kvůli práci a ve městě které se jí vlastně už vůbec nelíbí. Musí zaplatit lítačku na autobus, aby se dostala do práce spolu s dalšími nevrlými lidmi, musí kupovat nepohodlné oblečení dle firemního dresscode, a spousty dalších věcí, které prostě bere jako nutnost.

“Nutnost…”

Z peněz, které jí zbydou, cestuje. Má ráda přírodu, zvířata, a svobodu, vzpomínáš? Prahu ale dlouhodobě opustit nemůže, potřebuje přece ty peníze. A jinde nejsou takové platy.

“Potřebuje…”

Neexistuje ale v lepší lokalitě lepší práce, která sice nebude zdánlivě tak “dobře” ohodnocená, ale bude Andy dodávat větší pocit štěstí?

Lidé si zvykli pracovat v práci která je nebaví, aby z ní měli peníze na to co je baví. Nebylo by lepší mít zajímavější práci, která mě naplňuje, a už mě nenutí “kupovat” si štěstí po pracovní době za vydělané peníze?

Konzumní svět nás nutí vydělávat víc, a to víc pak víc utrácet. Systém nás nutí udřít se kvůli 20ti dnům dovolené, ve kterých už nemáme sílu na nic jiného, než si objednat all-inclusive pobyt za 2 měsíční výplaty.

Máme možnost zajít každý večer do multikina, zaplatit si roční členství ve fitku na druhém konci města nebo si koupit další předražené oblečení z nové kolekce. Kdy jsme si ale naposledy přečetli knížku, naučili se něco nového, nebo přemýšleli co bychom dělali radši?

Jakou cenu mají ve skutečnosti vydělané peníze? Peníze jsou neefektivním prostředníkem. Za každou tisícikorunu, kterou si v zaměstnání vyděláte, vám stát odebere daň z příjmu a příspěvek na sociální a zdravotní. Zbyde zhruba 700 Kč. Za ty si budete chtít koupit své “štěstí”. Zajdete do multikina, koupíte si zájezd od cestovky, víkendový pobyt v hotelu nebo nové boty které zrovna frčí. Jelikož je zaplatíte “plátci daně z přidané hodnoty”, 21% vám vezme stát. Tudíž vám z nich zbyde jen 580 Kč. Téměř o polovinu méně než jste si vydělali. Opravdu si myslíte, že vyděláváte třeba 100 Kč za hodinu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *